MUŽ A PES
Starý muž a jeho pes kráčeli po horké a prašné cestě, lemované po obou stranách bílým plotem. Jak šli dál, oba začali být velmi unaveni a žízniví.
Brzy přišli ke vratům v plotě, kde na druhé straně viděli krásný, travnatý pozemek s lesem, vrhajícím chladný stín a u něj bazén s průzračně čistou vodou. Ale byl tam nápis nad branou "Psům vstup zakázán", tak šli dál.
Došli k muži v bílé říze, stojícím před železnou branou na cestě, která vedla ke krásné louce s chladnou, čistou vodou protékajícího potoka.
"Promiňte, pane," řekl starý muž, "můj pes a já jsme na po celý den na cestě. Vadilo by vám, kdybychom šli na chvíli dál a osvěžili se posezením ve stínu?" "Samozřejmě!" řekl muž v břáně. "Pojďte dál a odpočiňte si. Vypadáte žíznivě a unaveně." Starý muž řekl: "Ano, to opravdu jsme" a začal procházet branou se svým psem.
Vrátný ho zastavil. "Promiňte, můžete vejít, ale váš pes nemůže jít s vámi." Víte, to je nebe a psi zde nejsou povoleni. Pes musí zůstat tady na cestě." Starý muž odvětil: "No, jestli se mnou nemůže vejít můj pes, tak já zůstanu tady na silnici s ním. Byl mým věrným společníkem po celý život a já ho neopustím ani teď." "Jak je libo," řekl vrátný, "ale musím vás varovat, na této cestě je ďábel, který se pokusí sladkým přemlouváním vás získat".
"No, já přesto zůstanu raději zde se svým psem," odpověděl muž a kráčeli spolu se psem dál. Postupně se plot stával zanedbanějším a oprýskanějším, až konečně dorazili na místo, kde plaňky zcela chyběly. Další muž oblečený ve starých, otrhaných šatech seděl uvnitř rozbitého plotu pod stínem stromu.
"Promiňte, pane," řekl starý muž, "můj pes a já jsme na celý den na cestě. Vadilo by vám, kdybychom vešli a posadili se na chvíli ve stínu?" "Samozřejmě! Pojďte dál a odpočiňte si. Tady je též trochu studené vody. Udělejte si pohodlí," odvětil druhý muž.
Stařec se odmlčel, "ale jak to bude s mým psem? Může vejít taky?" Muž na cestě u brány mi řekl, že k nim psi nesmí a musí zůstat na silnici!" Druhý muž odpověděl: "No, vypadáte pěkně unavený a žíznivý. Chtěl byste si tu odpočnout a napít se, kdyby pes musel zůstat venku?"
"Ne, pane!" starý muž odpověděl: "Sklenice studené vody a stín by mi byl momentálně velmi vhod, ale nepůjdu dál, jestli můj psí kamarád musí zůstat venku. Nechtěl jsem jít do nebe, protože můj psí kamarád by tam nemohl se mnou, tak nepůjdu bez něj ani do pekla."
Muž se usmál a řekl: "Vítejte v nebi i s vaším psem!" Starý muž vykřikl: "Chcete říct, že je toto nebe? A můj pes může jít se mnou? Tak proč ten chlápek na ulici u vrat říkal, že psi do nebe nesmí?" Muž odpověděl: "To byl ďábel a on dostane všechny duše, které jsou ochotny vzdát se celoživotního společníka pro malé pohodlí, protože si myslí, že bude jejich život o něco jednodušší."
Muž pokračoval: "Oni jistě brzy zjistí svůj omyl, ale pak už je příliš pozdě. Psi přijdou sem a tito lidé zůstanou tam. Bůh nedovolí, aby byli psi vyloučeni z nebe. Koneckonců, stvořil je, aby byli společníky člověka v životě, proč by je oddělil po smrti? "
My už si někdy jako v nebi připadáme a co Vy?
